Kouzlo obrazové komunikační metody
Je tomu rok, co jsme s manželem - po půl roce tápání a hledání - vyslechli od speciální pedagožky slova jako "hraniční hodnoty" a "podezření na autismus". Dopadla na nás jako těžký balvan.
Ano, věděli jsme, že naše prvorozená dcerka není úplně standardní dítko - od svého 3/4 roku si vytvářela vlastní řeč, které nikdo jiný nerozuměl, a v posledních měsících žila čím dál tím více ve svém vlastním světě, kam za ní nikdo jiný nemohl. A právě proto jsme již půl roku pátrali (byť pediatrička se nezdála být vývojem dcerky zneklidněná a pro okolí byla dcerka nanejvýš roztomilá), co je s dcerkou jinak a jak si k ní najít cestu, jak propojit naše dva světy. Autismus? To slovo námi projelo jako svist padající gilotiny.
Dostali jsme kontakty, na koho se obrátit dál, a opět jsme čekali, protože objednací lhůta byla víc jak 1/4 roku. Díky skutečnosti, že žijeme ve věku Internetu, nebyli jsme odsouzení sedět ani v tomto čekacím období se založenýma rukama, naopak jsme mohli nechat své prsty rozběhnout po klávesnici a znovu hledat, tentokrát již cíleněji. A nalezli jsme blog Pro Šíšu a s ním také kouzlo obrazové komunikační metody.
Obrazová komunikační metoda pomáhá dětem s autismem či vývojovou dysfázií pochopit okolní svět a dorozumět se se svými blízkými. Pracuje s fotografiemi či piktogramy.
V našem případě pomohly v první řadě fotografie - míst, kam pojedeme či půjdeme (dětské hřiště, obchod...), a osob, se kterými se setkáme (babičky a dědečkové, tetičky a strýčkové...). Díky fotografiím se nám zjednodušilo každodenní fungování, ubylo vztekání při vypravování se na hřiště či do obchodu (najednou chápala, kam se chystáme, že to již zná a nemusí se bát neznámého) i panika před jakoukoliv návštěvou (z ukázané fotografie věděla předem, koho potká).
Pak přišly na řadu písničky "přeložené" do obrázků (piktogramů): z blogu Pro Šíšu jsme si vytiskli písničku "Já mám koně", ukázali jsme ji dcerce, předzpívali a stal se zázrak - naše dcerka, která do té chvíle neměla o jakékoliv říkačky, ukazovačky či písničky zájem, začala najednou sama ukazovat na obrázky a zpívat.
V obrazové komunikační metodě jsme objevili most, který propojil náš svět se světem naší dcerky. Díky obrázkům najednou dokázala pochopit, co jí říkáme - a začala nám doslova rozkvétat před očima. Dnes je z nešťastné tříleté holčičky nechápající okolní svět veselá čtyřletá dívenka, která ráda leze po stromech i se zapojuje do her s ostatními dětmi, Stále má své limity - psycholožkou pojmenované jako kombinovaná vývojová dysfázie (ze stejného neurologického ranečku jako autismus, leč s lepší prognózou) - a v komunikaci zatím není na úrovni svých vrstevníků, ale usilovně se snaží vstupovat s lidmi okolo sebe do kontaktu. I nadále si v dorozumění vypomáháme fotografiemi a obrázky, docházíme na logopedii a stále hledáme a vymýšlíme další způsoby, jak si s naší holčičkou bez přirozeně osvojeného jazyka mateřského lépe a lépe porozumět i jak ji ten náš jazyk naučit.
Ano, věděli jsme, že naše prvorozená dcerka není úplně standardní dítko - od svého 3/4 roku si vytvářela vlastní řeč, které nikdo jiný nerozuměl, a v posledních měsících žila čím dál tím více ve svém vlastním světě, kam za ní nikdo jiný nemohl. A právě proto jsme již půl roku pátrali (byť pediatrička se nezdála být vývojem dcerky zneklidněná a pro okolí byla dcerka nanejvýš roztomilá), co je s dcerkou jinak a jak si k ní najít cestu, jak propojit naše dva světy. Autismus? To slovo námi projelo jako svist padající gilotiny.
Dostali jsme kontakty, na koho se obrátit dál, a opět jsme čekali, protože objednací lhůta byla víc jak 1/4 roku. Díky skutečnosti, že žijeme ve věku Internetu, nebyli jsme odsouzení sedět ani v tomto čekacím období se založenýma rukama, naopak jsme mohli nechat své prsty rozběhnout po klávesnici a znovu hledat, tentokrát již cíleněji. A nalezli jsme blog Pro Šíšu a s ním také kouzlo obrazové komunikační metody.
Obrazová komunikační metoda pomáhá dětem s autismem či vývojovou dysfázií pochopit okolní svět a dorozumět se se svými blízkými. Pracuje s fotografiemi či piktogramy.
V našem případě pomohly v první řadě fotografie - míst, kam pojedeme či půjdeme (dětské hřiště, obchod...), a osob, se kterými se setkáme (babičky a dědečkové, tetičky a strýčkové...). Díky fotografiím se nám zjednodušilo každodenní fungování, ubylo vztekání při vypravování se na hřiště či do obchodu (najednou chápala, kam se chystáme, že to již zná a nemusí se bát neznámého) i panika před jakoukoliv návštěvou (z ukázané fotografie věděla předem, koho potká).
Pak přišly na řadu písničky "přeložené" do obrázků (piktogramů): z blogu Pro Šíšu jsme si vytiskli písničku "Já mám koně", ukázali jsme ji dcerce, předzpívali a stal se zázrak - naše dcerka, která do té chvíle neměla o jakékoliv říkačky, ukazovačky či písničky zájem, začala najednou sama ukazovat na obrázky a zpívat.
V obrazové komunikační metodě jsme objevili most, který propojil náš svět se světem naší dcerky. Díky obrázkům najednou dokázala pochopit, co jí říkáme - a začala nám doslova rozkvétat před očima. Dnes je z nešťastné tříleté holčičky nechápající okolní svět veselá čtyřletá dívenka, která ráda leze po stromech i se zapojuje do her s ostatními dětmi, Stále má své limity - psycholožkou pojmenované jako kombinovaná vývojová dysfázie (ze stejného neurologického ranečku jako autismus, leč s lepší prognózou) - a v komunikaci zatím není na úrovni svých vrstevníků, ale usilovně se snaží vstupovat s lidmi okolo sebe do kontaktu. I nadále si v dorozumění vypomáháme fotografiemi a obrázky, docházíme na logopedii a stále hledáme a vymýšlíme další způsoby, jak si s naší holčičkou bez přirozeně osvojeného jazyka mateřského lépe a lépe porozumět i jak ji ten náš jazyk naučit.
Komentáře
Okomentovat